Česká republika tradičně náleží do okruhu západních demokracií, postavených na klasické dělbě státní moci a dodržování, obhajobě a ochraně přirozených lidských práv a svobod. Historie nesčetněkrát dokázala, že tento systém je pro většinu společnosti nejspravedlivější, nejbezpečnější a v dlouhodobějším hledisku také nejvýhodnější.

Jedním z předpokladů k zachování stávajícího systému je vláda práva, dobře uspořádaný systém legislativy, efektivní, ale nezávislá justice a účinná vymahatelnost práva. Stav české legislativy a justice je však bohužel neuspokojivý.  S tím, v jakém stavu je dnes legislativa a justice, nemůže být nikdo spokojený. Český právní systém představuje nepřehlednou a rozsáhlou směsici převážně regulačních a sankčních předpisů postihujících takřka veškeré možné oblasti lidského jednání.

V praxi již vlastně není možné, aby se kdokoliv bezchybně orientoval v celém právním řádu a měl o něm dokonalý přehled, a to včetně odborníků a profesionálů.

Jednou z příčin tohoto stavu je mylná domněnka, že každý negativně vnímaný jev lze vyřešit zákonem. Přemíra zbytečných regulací však pouze nenápadně, ale o to závažněji omezuje lidskou svobodu, když dříve zcela přirozené a běžné jednání je postupně svazováno do zákonných pout zákazů a příkazů.

O nevalném stavu české justice svědčí pomalost soudních řízení a častá nemožnost vymoci si pravomocné soudní rozhodnutí. 

Neutěšený stav naší legislativy a justice ústí ve značné škody společenské i ekonomické.

Před půl rokem jsme zveřejnili Vizi 2030, která ukazuje, kam by se Česká republika, její legislativa a justice měly do budoucna ubírat. Tím nejdůležitějším úkolem je zachování plně demokratického systému důsledně oddělujícího moc zákonodárnou, výkonnou a soudní.  Naším cílem je při zachování tohoto systému vytvoření úsporného, jednoduchého a výkonného státu, který odstraní přebujelé papírování a soustředí se jen na činnosti skutečně nezbytné pro existenci státu. Ponechá se tím více svobody občanům, kteří si však musí být vědomi nejen svých práv, ale i povinností.

Náročný, ale splnitelný úkol představuje odstranění zbytečných zákazů, příkazů a regulací. Dlouhodobě by se ale s každou novou promyšlenou regulací měla současně zrušit alespoň jedna stávající. Všichni by si oddechli a stát by nepřišel zkrátka, právě naopak. Nemusel by přijímat stále víc a víc úředníků,  aby  pracně sesbíraná   data   vůbec   dokázali  zpracovat.

Právní povědomí a orientaci v právním řádu jistě zlepší bezplatná dostupnost úplného znění veškerých účinných předpisů na internetu, u kterých stát garantuje jejich správnost. Dosud tu takový systém není.  Stát by rovněž měl poskytovat online informační právní servis pro adresáty právních norem, aby se občané v případě nejasností mohli obracet na státní orgány touto jednoduchou a přístupnou formou.

Samostatnou kapitolou nabízející prostor ke zlepšení je česká justice. V 21. století musí být v maximální míře elektronizovaná, což přispěje k účinnosti i rychlosti.  Soudy by měly rozhodovat ve stanovených lhůtách všude tam, kde je to možné. Efektivita justice souvisí s jejím personálním a materiálním zabezpečením, které se musí stát jednou ze státních priorit. Současně však soudci i státní zástupci mají podléhat přísné kárné odpovědnosti v případě neplnění svých povinností.

K modernímu státu dnes bezpochyby patří také důsledné využívání technologií, které již tvoří běžnou součást našich životů. V této oblasti navrhneme zavést možnost elektronických voleb s důrazem na zabezpečení takového systému. Bezpečnost veřejných IT systémů představuje další úkol, který není možné podceňovat.  Kybernetické útoky budou zřejmě stále častější a stát musí být připraven tomuto nebezpečí účinně čelit.