Hodnota bydlení a pocit ztotožnění se s místem, kde žijeme, není jenom v kvalitě samotného bytu, nebo domu, ale také ve kvalitě veřejných prostorů. Kvalita veřejného prostoru má značný vliv na kvalitu veřejného života, jako takového, na ochotu se setkávat a vnímat venkovní prostředí jako obohacující prvek.

Praha 4 má obrovské bohatství v množství zeleně. Při procházce, nebo po cestě za nákupem si ale nelze nevšimnout, jak daleko má naše bezprostřední okolí k představě o esteticky a provozně odpovídající úrovni městského interiéru.

Ve srovnání s ostatními městskými částmi si Praha 4 nestojí moc dobře. Můžeme jenom závidět, když si v novinách přečteme o celkové revitalizaci Vinohradské třídy. Do plánování této změny se od samého začátku zapojují lidé, kteří bydlí v okolí a ulici užívají. Výčet plánovaných a realizovaných úprav veřejných prostranství v městských částech je dlouhý. Například Praha 1 má na kontě přes 30 úprav veřejných prostranství, od drobných po celé ulice a parky. Studie a realizace představuje na pravidelných výstavách. Praha 2 je známá například úpravami Grébovky, předprostoru kostela Sv. Štěpána a za úpravu bastionu Novoměstského opevnění získali architekti cenu Grand prix Obce architektů.  Téměř všechny městské části se systematicky věnují této problematice, například Praha 10 má zpracovanou Strategii pro veřejné prostory, Praha 7 pořádá veřejnou debatu o úpravě Letenských sadů a na Praze 13 budou regenerovat zeleń prostřednictvím operačních programů EU.

Problém nespočívá jenom ve financování, velká většina úprav je financována za pomoci sdružení prostředků, případně z prostředků městských částí a pak převedena do majetku města. Problém spočívá především v komplexním vyhodnocení problémů a navržení koncepce jejich řešení.

Praha 4 se dosud a velmi intenzivně věnovala obnově a údržbě zeleně a výstavbě dětských hřišť a sportovišť pro dospělé. Ale někdy i nákladné úpravy končí na hranici řešeného území v příkrém kontrastu se zanedbaným okolím. Například nákladná a chvályhodná úprava centrálního prostoru na Novodvorské končí u pruhů rozpraskaného a degradovaného asfaltu a zanedbaných koutů pod schodišti, které „zdobí“ zapomenuté umělecké dílo. Sídliště Pankrác již neohrožuje rezavá pergola, ale pod ní se naskýtá výhled na rozpraskaný beton zídek a laviček, nefunkční fontány a absurdní lampu v porostu kopřiv, která svítí do nikam. Způsob zadláždění pěších cest může chodce vrátit zpět časem do 70tých let. A opět zde tiše spí v hustém porostu umělecké dílo.

Sídliště mají vůbec smůlu. Provozní a estetické závady jsou všude podobné – nerovné a zflikované povrchy, zrezavělé a zprohýbané plůtky (s nejasným významem) venkovní schodiště se zrezivělými konstrukcemi a rozlámanými schodnicemi. Ale nejde jenom o sídliště. Třeba povrchy chodníků v Jeremenkově jsou unikátní a stařenky nastupující do tramvaje z úrovně vozovky v Nuselské jistě nemají pocit, že žijí v 21 století.

Úspěšně rekonstruované komunikace a veřejné prostory existují, ale bez přispění městské části.  Veškeré dosud provedené úpravy komunikací jsou plně v režii TSK, nebo privátních investorů a Praha 4 se na nich nijak výrazně nepodílela. Ani ta Branická není dotažena ani projekčně ani realizačně.

Praze 4 chybí koncepce. Široká a dlouhodobá koncepce úprav veřejných prostorů, postihující všechny problémy a stvořená za účasti občanů. A to je přece hlavní úkol samosprávy – správa věcí veřejných.